Plusquamperfektum - die Vorvergangenheit nebo předminulý čas v němčině

Plusquamperfektum je stejně jako préteritum a perfektum - čas, který se odehrál v minulosti. Tento pojem pochází z latiny a znamená "zcela ukončenou minulost".

Plusquamperfektum, které se často nazývá "předminulý čas" / "Vorvergangenheit", je pro hodně lidí, kteří se učí německy stále zcela něco neběžného. Ve skutečnosti je celkem jednoduché tento čas pochopit a správně ho používat. Tento čas se užívá často při psaní v němčině, můžeme ho ale používat i při mluvení.

Jak se plusquamperfektum používá?
Pokud chceme vyjádřit, že se stal nějaký děj v minulosti ještě před nějakým jiným dějem v minulosti, používá se plusquamperfektum. Proto se nazývá předminulý čas = VOR-Vergangenheit.

Jak se Plusquamperfektum tvoří?
Plusquamperfektum se tvoří podobně jako perfektum. Vezmeme si proto pomocná slovesa 'sein' nebo 'haben' a partizip II slovesa (známé také jako gerundium), které chceme tvořit v plusquamperfektu.

Tvary od pomocných sloves 'sein' nebo 'haben' nevytvoříme v přítomném čase / prézens, nýbrž je použijeme ve tvaru préterita.

Stejně jako u perfekta se musí samozřejmě dávat pozor na to, aby pomocné sloveso konkrétní gramatické osoby (například první osoba jednotného čísla = já / erste Person Singular = ich) bylo správně vyčasované. Partizip II se nečasuje, to znamená, že se jeho tvar nikdy nemění!

Příklady:
Perfektum: Er hat ein Auto gekauft.
Plusquamperfektum: Er hatte ein Auto gekauft.
Perfektum: Wir sind ins Kino gegangen.
Plusquamperfektum: Wir waren ins Kino gegangen.

Pozice ve větě
Plusquamperfektum je stejně jako perfektum složený čas. Existují tudíž dvě části (pomocné sloveso / Hilfsverb + partizip II).

V hlavních větách stojí časované pomocné sloveso běžně na 2. pozici a partizip II na konci.

Ve vedlejších větách stojí vyčasované pomocné sloveso na konci věty, ještě za partizipem II.

Příklady:
Er war früh abgereist. (Hlavní věta / Hauptsatz)
Er hatte viel Zeit, weil er früh abgereist war. (Vedlejší věta / Nebensatz)

Kdy používáme 'sein' nebo 'haben'?
Pravidla pro užívání sloves 'haben' a 'sein' jsou stejná jako při perfektu. To znamená, že slovesa, se v perfektu časují se 'sein', fungují takto i v plusquamperfektu. Stejně tak je to samozřejmě i s pomocným slovesem 'haben'.

Dva děje - dvě věty ... a jedna spojka
Pokud dáme do časového pořadí dva děje, potřebujeme většinou dvě věty a jednu spojku, která věty spojí. V jedné větě najdeme děj v minulosti, ve druhé větě uvedeme děj, který se konal před prvním dějem.

Často užíváme spojku vedlejší věty NACHDEM (neplést si s předložkou NACH!), abychom obě věty spojili. 'NACHDEM' stojí vždy ve větě s plusquamperfektem.

Vedlejší věta s 'NACHDEM' může stát před hlavní větou, která obsahuje druhý (pozdější) děj.
Můžeme tudíž začít vedlejší větou nebo napsat nejprve hlavní větu.

Příklady:
Nachdem er gearbeitet hatte, ging er spazieren.
Nachdem ich nach Hause gefahren war, kochte ich das Essen.
Er ging spazieren, nachdem er gearbeitet hatte.
Ich kochte das Essen, nachdem ich nach Hause gefahren war.

Také spojka BEVOR (neplést si s předložkou VOR!), kterou můžeme vedlejší větu rovněž začít, se může dobře použít při plusquamperfektu. Tato spojka stojí ovšem ve větě, která uvádí následující děj.

Příklady:
Bevor der Bus kam, hatte ich lange gewartet.
Ich hatte lange gewartet, bevor der Bus kam.

Perfektum nebo préteritum ve druhé větě?
Jak bylo výše řečeno, můžeme plusquamperfektum užít, pokud mluvíme nebo píšeme.
Pokud mluvíme, užíváme ve druhé větě většinou perfektum, pokud píšeme, je smysluplnější užít préteritum ve druhé větě.

Tento text je přeložený z němčiny. Originální text v němčině naleznete zde:
Zdroj: DAS PLUSQUAMPERFEKT - DIE VORVERGANGENHEIT. Deutsch-Coach.com [online]. [cit. 2021-7-13]. Dostupné z: https://deutsch-coach.com/das-plusquamperfekt/