03.01.2026

Zaměstnaní mají od začátku své pracovní neschopnosti nárok na náhradu ze mzdy od zaměstnavatele na zpravidla maximálně šesti týdnů.

Začátek a konec náhrady ze mzdy/ Entgeltfortzahlung

Kdy přesně začíná zákonná doba nároku na náhradu ze mzdy/ Entgeltfortzahlung je závislé na tom, zda zaměstnanec nebo zaměstnankyně první den pracovní neschopnosti ještě pracoval/a nebo onemocněl/a již před začátkem práce a proto práci v tento den nezačal/a.

Pokud zaměstnavatel nebo zaměstnankyně první den pracovní neschopnosti ještě pracoval/a, zůstává započatý pracovní den při propočtu šesti týdenní doby nezohledněn. Nárok na náhradu ze mzdy začíná proto teprve následující den. Zaměstnanec nebo zaměstnankyně dostává tímto za zbývající čas pracovního dne, v průběhu kterého onemocněl/a, ještě vyplacenou plnou pracovní odměnu (= žádnou náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung) a následně dále placenou pracovní odměnu až na dobu šesti týdnů.

Doba nároku končí uplynutím pracovní neschopnosti, nejpozději po 42 kalendářních dnech. Pokud by pracovní neschopnost nadále trvala déle než 42 kalendářních dní, platí od tohoto okamžiku zdravotní pojišťovna nemocenskou/ Krankengeld.

Příklad: Začátek náhrady ze mzdy/ Entgeltfortzahlung při onemocnění během pracovního dne

Zaměstnanec je povinen 18.5.2025 (neděle) k pracovnímu plnění. V tento den během své pracovní směny onemocní.

Nárok na náhradu mzdy začíná 19.5.2025. Končí nejpozději po šesti týdnech 29.6.2025. Za hodiny, kdy zaměstnanec kvůli nemoci 18.5.2025 nemohl pracovat, obdrží rovněž pracovní odměnu.

Připadá-li pracovní plnění zaměstnaného na první den pracovní neschopnosti v plném rozsahu, je zaměstnavatel oprávněn tento den zahrnout do šesti týdenní doby. Nárok končí v tomto případě uplynutím 42. dne pracovní neschopnosti.

Příklad: Začátek náhrady ze mzdy při onemocnění/ Entgeltfortzahlung před začátkem práce 

Zaměstnankyně má 18.5.2025 (neděle) jít pracovat. V tento den onemocní, ovšem ještě než započne práci.

Nárok na náhradu mzdy začíná 18.5.2025. Končí nejpozději po šesti týdnech 28.6.2025.

Pokud se pracovní mzda nepočítá podle hodin (například u neměnné měsíční mzdy a platu) a zaměstnaný onemocní ve dni volna (například v neděli), je zaměstnavatel rovněž oprávněn započítat tento den do šestitýdenní doby.

Příklad: Začátek náhrady mzdy při onemocnění v den volna

Zaměstnanec má dne 18.5.2025 (neděle) volno a onemocní tento den. Dostává měsíční mzdu.

Nárok na náhradu mzdy začíná 18.5.2025. Končí nejpozději po šesti týdnech dne 28.6.2025.

Vstoupí-li pracovní neschopnosti u nových zaměstnaneckých poměrů během čtyřtýdenní čekací doby a trvá ještě déle, začíná šestitýdenní doba začátkem pátého týdne pracovního poměru.

Příklad: Náhradní mzda při onemocnění během čekací doby/ Wartezeit

Zaměstnankyně začala svůj pracovní poměr 1.7.2025 a onemocněla od 15.7.2025.

Nárok na náhradu mzdy začíná začátkem pátého týdně pracovního poměru dne 29.7.2025. Končí nejpozději po šesti týdnech 8.9.2025.

Ohraničení nároku na náhradu ze mzdy na šest týdnů platí zásadně pro každou pracovní neschopnost zaměstnaného. Pokud je pracovní neschopnost ukončena a začíná – značně odděleně – později nová pracovní neschopnost s jinou příčinou, začíná s druhou pracovní neschopností nový šestitýdenní nárok na náhradu ze mzdy/ Entgeltfortzahlung.

Příklad: druhá pracovní neschopnost

¹ Zaměstnanec dne 3.8. popř. dne 29.9. nepracoval.

Přidání se další nemoci

Doba nároku na náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung se neprodlužuje tím, že se přidá další pracovní neschopnost.

Příklad: připojení se další nemoci

¹ Zaměstnanec dne 22.6. nepracoval.

Vzniká nárok na náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung od 22.6. do 2.8. (= dohromady 42 kalendářních dní).

Pracovní neschopnost kvůli tomu samému onemocnění

Pokud je zaměstnanec nebo zaměstnankyně znovu pracovně neschopný/á kvůli té stejné nemoci, za kterou již předtím obdržel/a náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung, potom přichází v úvahu možnost v rámci jednotného pracovního poměru započtení dřívější doby pobírání.

Otázka, zda příčina opakované pracovní neschopnosti je ta stejná nemoc, je na posouzení z medicínského hlediska. Ta stejná nemoc nemusí být nepřerušovaná, musí vycházet z té stejné příčiny nemoci nebo minimálně s ní být ve stejné souvislosti.

I když jedna pracovní neschopnost neprobíhá v souvislosti, trvá nárok na celkem 42 kalendářních dní.

Příklad: Nárok při stejném onemocnění

¹ Zaměstnanec dne 21.6.a 15.7. nepracoval.

Vzniká nárok na náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung od 21.6. do 12.7. a od 15.7. do 3.8. (22 + 20 = dohromady 42 kalendářních dní).

Šestiměsíční lhůta

Pokud je zaměstnanec nebo zaměstnankyně kvůli té stejné nemoci opakovaně pracovně neschopný/á, obdrží on nebo ona během opakované pracovní neschopnosti – bez připočtení předchozí doby pobírání – nejspíše pracovní odměnu na dalších šest týdnů. Toto předpokládá, že on nebo ona nebyl/a před opětovnou pracovní neschopností minimálně šest měsíců kvůli té samé nemoci pracovně neschopný/á.
Mezitímní časy pracovní neschopnosti kvůli jiným nemocem jsou bez významu a nemění šestiměsíční lhůtu.

Šestiměsíční lhůta je lhůta běžící pozpátku. Začíná dnem před opakovanou pracovní neschopností kvůli té stejné nemoci. Končí šest měsíců předtím.

Příklad: Použití šestiměsíční lhůty

¹ Zaměstnankyně 19.8. a 5.5. nepracovala.

Mezi začátkem opakované pracovní neschopnosti (5.5.) a koncem předchozí pracovní neschopnosti (13.10. předchozího roku) kvůli té stejné nemoci leží období v délce minimálně šesti měsíců (šestiměsíční lhůta: 4.5. aktuálního roku do 5.11. předchozího roku). Zaměstnavatel má poskytnout za první pracovní neschopnost od 19.8. do 29.9. (42 kalendářních dní) a za opakovanou pracovní neschopnost od 5.5. do 19.5. (15 kalendářních dní) náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung.

Příklad: Šestiměsíční lhůta není splněna

¹ Zaměstnanec dne 19.8. a 30.3. nepracoval.

Mezi začátkem opakované pracovní neschopnosti (30.3.) a koncem předchozí pracovní neschopnosti (3.10.) kvůli té samé nemoci leží méně než šest měsíců (šestiměsíční lhůta: 29.3. aktuálního roku do 30.9. předchozího roku). Zaměstnavatel má vyplatit za první pracovní neschopnost od 19.8. do 29.9. (42 kalendářních dní) náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung. Za opakovanou pracovní neschopnost od 30.3. do 13.4. nemusí poskytovat žádnou náhradu. V tomto případě vstupuje s platbou nemocenská zdravotní pojišťovna.

Dvanáctiměsíční lhůta

Pokud po přezkoumání šestiměsíční lhůty vyplyne, že nevzniká opakovaný nárok na náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung, zůstává dodatečně k přezkoumání, zda se třeba přeci nemůže nárok na náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung odůvodnit skrze dvanáctiměsíční lhůtu. Vzniká totiž nárok na náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung pro další období nejvýše šesti týdnů, pokud od začátku první pracovní neschopnosti kvůli té stejné nemoci uplynula lhůta dvanácti měsíců.

Dvanáctiměsíční lhůta je dopředu plynoucí lhůta. Začíná dnem začátku pracovní neschopnosti, pokud v tento den nebyla vykonána žádná pracovní činnost, v jiném případě až dnem poté. Dvanáctiměsíční lhůta začíná první pracovní neschopností kvůli té stejné nemoci po uplynutí staré dvanáctiměsíční lhůty.

Příklad: Dvanáctiměsíční lhůta

¹ Zaměstnankyně dne 4.1., 28.6., 20.12. a 1.6. nepracovala.

Dvanáctiměsíční lhůta kvůli nemoci A se přetáhne z 4.1. předchozího roku do 3.1. aktuálního roku.

Mezi začátkem pracovní neschopnosti z 1.6. a koncem předchozí pracovní neschopnosti (11.1.) kvůli té stejné nemoci leží méně než šest měsíců. Zaměstnavatel ale má ještě ovšem poskytnout od 1.6. do 8.7. náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung, jelikož od začátku první pracovní neschopnosti (4.1.) kvůli té stejné nemoci lhůta 12 měsíců uplynula. Se začátkem 1.6. začíná již nová dvanáctiměsíční lhůta kvůli nemoci A.

Pokud se ovšem odůvodní nový nárok na náhradu mzdy skrze šestiměsíční lhůtu pro celou dobu šesti týdnů, začíná s touto pracovní neschopností rovněž nová dvanáctiměsíční lhůta. Toto platí dokonce i, pokud poslední lhůta dvanácti měsíců ještě neuplynula.

Je vždy účelné, nejprve prověřit šestiměsíční lhůtu. Potom začíná totiž popřípadě nový nárok na náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung a také nová dvanáctiměsíční lhůta. V tomto případě se nekoná žádný pohled nazpět na další v minulosti ležící doby pracovní neschopnosti.

Příklad: Nová dvanáctiměsíční lhůta

¹ Zaměstnanec dne 24.6., 17.11. a 1.6. nepracoval.

Mezi začátkem pracovní neschopnosti (1.6.) a koncem předchozí pracovní neschopnosti (27.11.) kvůli nemoci A leží období v délce minimálně 6 měsíců (šestiměsíční lhůta: 31.5. aktuálního roku do 1.12. předchozího roku). Zaměstnavatel musí tímto od 1.6. do 8.7. poskytnout náhradu mzdy/ Entgeltfortzahlung.

Se začátkem 1.6 začíná nová dvanáctiměsíční lhůta kvůli nemoci A (1.6. aktuálního roku do 31.5. následujícího roku), ačkoliv stará dvanáctiměsíční lhůta (od 24.6.) ještě není ukončena.

Přistoupení dřívějšího onemocnění

Přistoupené onemocnění neovlivňuje náhradu ze mzdy/ Entgeltfortzahlung, dokud dále trvá pracovní neschopnost kvůli onemocnění, kvůli kterému začala. Pokud ale končí pracovní neschopnost kvůli první nemoci a přistoupená nemoc nyní tvoří zamezující důvod, započítají se předchozí doby pobírání kvůli této nemoci.

Zdroj: Dauer der Entgeltfortzahlung. Online. AOK. 1.1.2026. Dostupné z: https://www.aok.de/fk/sozialversicherung/entgeltfortzahlung-und-ausgleichsverfahren/dauer-der-entgeltfortzahlung/. [cit. 2026-01-03].