Rozkazovací způsob
Pomocí rozkazovacího způsobu můžete v němčině vyjádřit příkazy, vyzvání, návody a instrukce. Také když byste chtěli formulovat prosbu silněji, je na to imperativ dobrý nástroj.
V tomto článku vám vysvětlím Imperativ a jako ho musíte vytvořit.
Pro které osoby je imperativ možný?
V německém jazyce máte možnost vytvořit imperativ pro 2. osobu jednotného čísla (du/ ty), pro 2. osobu množného čísla (ihr/ vy) a pro zdvořilostní formu (Sie/ Vy). To jsou (gramatické) osoby, které můžete "adresovat" pomocí příkazů nebo přání.
Imperativ pro 2. osobu jednotného čísla (du)
Pokud chcete tvořit Imperativ pro 2. osobu jednotného čísla (du), vezměte tvar slovesa pro 'du', ale BEZ koncovky -st. Také osobní zájmeno nepotřebujete. V tomto příkladě vidíte, jak to funguje …
Du gehst => Geh! / Ty jdeš => jdi!
Je důležité, aby jste tato pravidla zohlednili také u nepravidelných sloves, jako u slovesa ,nehmen, …
Du nimmst => Nimm! / ty bereš => vezmi!
Stává se trochu komplikovanější, pokud má nepravidelné sloveso ve 2. osobě jednotného čísla (du) přehlásku. Tato přehláska se v imperativu nepoužívá. Zde je k tomu jeden příklad …
Du fährst => Fahr! / ty jedeš => jeď!
Myslete prosím na to, že tuto změnu samohlásky potřebujete JEN pro nepravidelná slovesa. Pokud má pravidelné sloveso ve 2. osobě jednotného čísla (du) přehlásku, je tato přehláska také v imperativu. Takto například u pravidelného tvaru slovesa 'hören'…
du hörst zu => Hör zu! / ty nasloucháš => naslouchej!
Kdy musíte připojit -e- k imperativu?
Když kořen slovesa končí na t, d, ig, chn, dn, fn, gn nebo tm, musíte na konec tvaru imperativu ve 2. osobě jednotného čísla zasadit -e-, jako v těchto příkladech …
Du
findest => Finde! / Ty
nacházíš => najdi!
Du
rechnest => Rechne! / Ty
počítáš => počítej!
Koncovka kořene na -s- nebo -z- zůstává
Pokud kořen slova končí na -s nebo -z, můžete ve tvaru 'du' odebrat JEN -t-, jako v těchto příkladech …
Du
liest – Lies! / ty
čteš – čti!
Du
tanzt – Tanz! / ty
tancuješ – tancuj!
Ovšem můžete to také často vidět u jiných tvarů, že tvar "du" má na konci -e, například ve školních knihách pro děti a mladistvé.
Takové výjimky vidí a čte člověk relativně často, především v mluvené řeči.
Imperativ pro 2. osobu množného čísla (ihr)
Imperativ pro 2. osobu množného čísla (ihr) je velmi lehký. Potřebujete jen tvar slovesa pro 'ihr'
a použijete tvar BEZ osobního zájmena 'ihr', jako v tomto příkladě …
Ihr geht => Geht! / vy jdete => jděte!
To je tak také u nepravidelných sloves, protože tvary 2. osoby množného čísla jsou pravidelné.
Imperativ pro zdvořilostní formu (Sie)
Také pro zdvořilostní formu se 'Sie' můžete utvořit imperativ zcela lehce. Použijete zdvořilostní formu s osobním zájmenem 'Sie' a vyměníte pozici obou slov, jako to můžete vidět v těchto příkladech …
Sie fahren => Fahren Sie! / Vy jedete => jeďte!
Můžete
se
to naučit
taky takto: Vezmete infinitiv slovesa a potom
následuje osobní
zájmeno 'Sie'.
Také
pro tyto osoby neexistuje žádný rozdíl mezi pravidelnými a
nepravidelnými slovesy.
Nepravidelné tvary imperativu
Bohužel jsou také v imperativu nepravidelné tvary, ale jsou to jen 3 slovesa 'sein', 'haben' a 'werden'.
Sloveso 'sein' je ve tvarech pro 'du'a 'Sie' nepravidelný; imperativy od 'haben' a 'werden' jsou jen ve 2. osobě jednotného čísla (du) nepravidelná.
Existuje imperativ pro první osobu množného čísla (wir)?
Pokud někdo chce nějaké skupině, ke které sám náleží dát příkaz, používá se někdy imperativ pro první osobu množného čísla, jako v tomto příkladě …
Gehen wir! / jdeme!
Tento tvar zní trošku jako otázka a je jistě možný také jako otázka (s otazníkem).
Mezi experty pro německý jazyk je tento "wir" tvar imperativu sporný. Někteří akceptují tvar "wir" jako čtvrtý možný tvar imperativu, jiní ne.
Alternativou je imperativ s 'lassen' ve tvaru pro 2. osobu jednotného nebo množného čísla, jako vidí člověk v tomto příkladě …
Lass
uns gehen! / pojďme!
(ve dvou lidech)
Lasst
uns gehen! / pojďme!
(ve více lidech)
Imperativ ve větě
Věty s imperativem nazýváme také rozkazovací věty. Tyto věty mají jinou stavu věty než "normální" hlavní věty. Imperativní věty začínají imperativem. To znamená, že sloveso stojí na začátku, jako zde ...
Komm nach Hause! / pojď domů!
Na konci rozkazovací věty stojí normálně vykřičník ( ! ).
U sloves s odlučitelnou předponou je předpona na konci věty, u sloves s neodlučitelnou předponou naleznete celé sloveso na začátku věty. K tomuto vidíte dva příklady…
Mach
das Licht aus! / Zhasni
to světlo!
Verkauf
dein Auto nicht! / Neprodávej
tvé auto!
Kde stojí příjemce příkazu?
Když chcete říct, pro koho je příkaz, můžete tuto osobu(y) jmenovat na začátku věty. Prosím myslete na to, že po těchto osobách musí být čárka, jelikož to funguje jako u oslovení. Zde některé příklad pro to …
Florian,
mach jetzt deine Hausaufgaben!
Karin und Stefan, bitte gebt mir
eure Handys!
Kinder, spielt nicht auf der Straße!
Frau
Müller, kommen Sie bitte in mein Büro!
Sehr geehrte Damen und
Herren, bitte nehmen Sie Platz!
Přeloženo
do češtiny:
Floriane, udělej teď své domácí úkoly!
Karin
a Štefan, prosím dejte mi Vaše telefony!
Děti, nehrajte si
na ulici!
Paní Müller, pojďte prosím do mé kanceláře!
Velmi
vážené dámy a vážení pánové, vezměte si prosím místo!
Více zdvořilosti u imperativu s 'bitte'
Pokud chcete příkaz formulovat zdvořile nebo přátelsky, můžete větu začít s "bitte/ prosím", jako v tomto příkladě …
Bitte
komm bald nach Hause!
Přeloženo
do češtiny:
Prosím přijď brzy domů!
Po "bitte" není čárka!
Jelikož prosím je příslovečné určení druhu a způsobu (modální příslovce), může člověk dát slovo také za imperativ, jako zde …
Räum
bitte dein Zimmer auf!
Přeloženo
do češtiny:
Ukliď si prosím svůj pokoj!
Zdroj: Der Imperativ. Online. Deutsch-Coach.com Deutsch lernen und sprechen. Dostupné z: https://deutsch-coach.com/der-imperativ/. [cit. 2025-10-06].