Infinitiv s zu nebo infinitiv bez zu v němčině

07.07.2021

Co je infinitiv?
Infinitiv je základní tvar nevyčasovaného slovesa. Základní tvar vždy v němčině končí na (e)n. Ve větě stojí infinitiv většinou společně s jiným slovesem, na kterém závisí, zda použijeme ve větě infinitiv s zu nebo infinitiv bez zu.

V tomto článku se dozvíte, kdy se používá infinitiv s zu nebo bez zu a kdy jsou možné obě varianty.

Infinitiv ohne zu / Infinitiv mit zu
Infinitiv ohne zu / Infinitiv mit zu

Kdy se v němčině používá infinitiv bez zu?
Zda použijeme infinitiv s zu nebo bez zu, závisí především na časovaném slovesu. Následující seznam sloves, je seznam výjimek, po kterých následuje vždy a pouze infinitiv bez zu.

  • Všechna modální slovesa jako müssen, können, dürfen, mögen, ...
    Příklady:

    Diese kleine Spinne kann mir nichts tun!
    Klaus möchte die Spinne fangen.
    Du musst ruhig bleiben. → Ruhig bleiben!
    Du sollst nicht weglaufen. → Nicht weglaufen!

  • Slovesa smyslového vnímání jako sehen, hören, spüren, fühlen
    Příklady:
    Susi sieht eine Spinne von der Decke krabbeln.
    Klaus hört Susi laut aufschreien.
  • Pohybová slovesa jako gehen, kommen, fahren, laufen, ...
    Příklady:

    Susi läuft Hilfe holen.
    Klaus kommt Susi besuchen.

  • Po slovesech lassen, bleiben a finden
    Příklady:
    Sie lässt die Spinne verjagen.
    Die Spinne lässt sich nicht verjagen.
    Die Spinne bleibt vor ihrem Gesicht hängen.
    Susi fand die Spinne vor ihrem Gesicht hängen.
Infinitiv s zu
Infinitiv s zu

Kdy se používá infinitiv s zu?
Na spoustu jiných sloves se váže infinitiv s zu. Mezi těmito jsou:

  • Po slovesech sein a haben:
    Příklady:
    Diese Aufgabe ist noch zu machen.
    Du hast einkaufen zu gehen.
    Ich habe vor in die Stadt zu fahren.
    Diese Frage ist noch zu besprechen.

  • Slovesa, která vyjadřují úsilí nebo plán:
    sich bemühen, daran denken, planen, probieren, (nicht) vergessen, versuchen, vorhaben, ...
    Příklad:
    Die Spinne versucht sich zu verstecken.

  • Slovesa, která vyjadřují názor:
    behaupten, denken, erwarten, glauben, hoffen, meinen, vermuten, ...
    Příklad:
    Susi hofft die Spinne zu verjagen.

  • Slovesa, která vyjadřují ujednání nebo výsledek:
    abmachen, beschließen, gelingen, vereinbaren, ...
    Příklad:
    Der Spinne gelingt es wegzulaufen.

  • Slovesa, která vyjadřují začátek, jako anfangen, beginnen, ...
    Příklad:
    Die Spinne beginnt ein Netz zu bauen.
    Der neue Kollege fängt an zu arbeiten.

  • Slovesa, která vyjadřují rozhodnutí nebo úmysl, jako aufgeben, sich bereiterklären, sich entscheiden, geloben, schwören, sich trauen, sich verpflichten...
    Příklad:
    Wird Susi sich wagen die Spinne anzufassen? 

Infinitiv s zu u sloves s odlučitelnou předponou
Platí pravidlo, že zu vkládáme u sloves s odlučitelnou předponou mezi předponu a sloveso. V případě sloves s neodlučitelnou předponou vkládáme zu samostatně před sloveso.
Příklady:
aushalten -> auszuhalten
anmachen -> anzumachen
vergessen -> zu vergessen
besprechen -> zu besprechen

Slovesa, u kterých můžeme vidět jak infinitiv s zu, tak i infinitiv bez zu
U sloves lernen, helfen a lehren se můžeme setkat s oběma variantami. Varianta infinitivu bez zu se užívá, pokud po časovaném slovese ihned následuje infinitiv. Jinými slovy dá se také říct, jedná-li se o větu holou, užíváme infinitiv bez zu.
Příklady:
Das Kind lernt schreiben.
Ich helfe tragen.

Infinitiv s zu užíváme, pokud je infinitiv ve větě doplněn ještě dalšími větnými členy.
Příklady:
Das Kind lernt fehlerfrei zu schreiben. / Das Kind lernt schreiben.
Klaus hilft die Spinne zu entfernen.

Zdroj: Der Infinitiv mit/ohne zu in der deutschen Sprache. Lingolia Deutsch [online]. [cit. 2021-7-7]. Dostupné z: https://deutsch.lingolia.com/de/grammatik/verben/infinitiv