Infinitiv s zu nebo infinitiv bez zu v němčině

07.07.2021

Co je infinitiv?
Infinitiv je základní tvar nevyčasovaného slovesa. Základní tvar vždy v němčině končí na (e)n. Ve větě stojí infinitiv většinou společně s jiným slovesem, na kterém závisí, zda použijeme ve větě infinitiv s zu nebo infinitiv bez zu.

V tomto článku se dozvíte, kdy se používá infinitiv s zu nebo bez zu a kdy jsou možné obě varianty.

Infinitiv ohne zu / Infinitiv mit zu
Infinitiv ohne zu / Infinitiv mit zu

Kdy se v němčině používá infinitiv bez zu?
Zda použijeme infinitiv s zu nebo bez zu, závisí především na časovaném slovesu. Následující seznam sloves, je seznam výjimek, po kterých následuje vždy a pouze infinitiv bez zu.

  • Všechna modální slovesa jako müssen, können, dürfen, mögen, ...
    Příklady:

    Diese kleine Spinne kann mir nichts tun!
    Klaus möchte die Spinne fangen.
    Du musst ruhig bleiben. → Ruhig bleiben!
    Du sollst nicht weglaufen. → Nicht weglaufen!

  • Slovesa smyslového vnímání jako sehen, hören, spüren, fühlen
    Příklady:
    Susi sieht eine Spinne von der Decke krabbeln.
    Klaus hört Susi laut aufschreien.
  • Pohybová slovesa jako gehen, kommen, fahren, laufen, ...
    Příklady:

    Susi läuft Hilfe holen.
    Klaus kommt Susi besuchen.

  • Po slovesech lassen, bleiben a finden
    Příklady:
    Sie lässt die Spinne verjagen.
    Die Spinne lässt sich nicht verjagen.
    Die Spinne bleibt vor ihrem Gesicht hängen.
    Susi fand die Spinne vor ihrem Gesicht hängen.

Těším se velmi na to, že blíže poznat.

Přeloženo do němčiny:

Infinitiv s zu
Infinitiv s zu

Kdy se používá infinitiv s zu?
Na spoustu jiných sloves se váže infinitiv s zu. Mezi těmito jsou:

  • Po slovesech sein a haben:
    Příklady:
    Diese Aufgabe ist noch zu machen.
    Du hast einkaufen zu gehen.
    Ich habe vor in die Stadt zu fahren.
    Diese Frage ist noch zu besprechen.

  • Slovesa, která vyjadřují úsilí nebo plán:
    sich bemühen, daran denken, planen, probieren, (nicht) vergessen, versuchen, vorhaben, ...
    Příklad:
    Die Spinne versucht sich zu verstecken.

  • Slovesa, která vyjadřují názor:
    behaupten, denken, erwarten, glauben, hoffen, meinen, vermuten, ...
    Příklad:
    Susi hofft die Spinne zu verjagen.

  • Slovesa, která vyjadřují ujednání nebo výsledek:
    abmachen, beschließen, gelingen, vereinbaren, ...
    Příklad:
    Der Spinne gelingt es wegzulaufen.

  • Slovesa, která vyjadřují začátek, jako anfangen, beginnen, ...
    Příklad:
    Die Spinne beginnt ein Netz zu bauen.
    Der neue Kollege fängt an zu arbeiten.

  • Slovesa, která vyjadřují rozhodnutí nebo úmysl, jako aufgeben, sich bereiterklären, sich entscheiden, geloben, schwören, sich trauen, sich verpflichten...
    Příklad:
    Wird Susi sich wagen die Spinne anzufassen? 

Infinitiv s zu u sloves s odlučitelnou předponou
Platí pravidlo, že zu vkládáme u sloves s odlučitelnou předponou mezi předponu a sloveso. V případě sloves s neodlučitelnou předponou vkládáme zu samostatně před sloveso.
Příklady:
aushalten -> auszuhalten
anmachen -> anzumachen
vergessen -> zu vergessen
besprechen -> zu besprechen

Slovesa, u kterých můžeme vidět jak infinitiv s zu, tak i infinitiv bez zu
U sloves lernen, helfen a lehren se můžeme setkat s oběma variantami. Varianta infinitivu bez zu se užívá, pokud po časovaném slovese ihned následuje infinitiv. Jinými slovy dá se také říct, jedná-li se o větu holou, užíváme infinitiv bez zu.
Příklady:
Das Kind lernt schreiben.
Ich helfe tragen.

Infinitiv s zu užíváme, pokud je infinitiv ve větě doplněn ještě dalšími větnými členy.
Příklady:
Das Kind lernt fehlerfrei zu schreiben. / Das Kind lernt schreiben.
Klaus hilft die Spinne zu entfernen.

Zdroj: Der Infinitiv mit/ohne zu in der deutschen Sprache. Lingolia Deutsch [online]. [cit. 2021-7-7]. Dostupné z: https://deutsch.lingolia.com/de/grammatik/verben/infinitiv