Proč se v Německu vlastně slaví Svatodušní svátky neboli Pfingsten?

Nejčastější otázky malých dětí začínají vždy: Proč? Proč to mám dělat? Proč musíme do školy? Proč se jmenuje toto město takto a ne jinak? To zná jistě každý. Abychom si mohli zodpovědět tyto otázky, je tento článek zaměřen trochu k zamyšlení o tomto svátku, který je v Německu ne jen křesťanským, ale i státním svátkem – dnem volna.

Proč vlastně existuje Svatodušní pondělí/ Pfingstmontag?

Pokud se na to podíváme od základu je dnešní den skutečným darem pro nás všechny. V Německu je tento den jak křesťanský, tak i zákonný svátek. Pokud se podíváme do dalších západních zemí, je hned jasné, že to není samozřejmé, v České republice nejsou svtodušní svátky státním svátkem a lidé chodi do práce. Je dobré tento den naplnit tak, aby nám osobně dělal dobře. Tento den zve k zastavení se, k prodýchání se a tím k povznesení mysli. Mimo jiné tím vzniká příležitost pro všechny křesťany ještě jednou zavzpomínat na uplynulou událost svatodušních svátků. Pfingsten se v Německu slaví 50 dní po Velikonocích a první den svatodušních svátků připadá vždy na pondělí a slaví se dva dny. O dnech Pfingsten se slaví sestoupení ducha svatého na zem.

Byla to od začátku prohraná bitva? Bitva bez kořisti za kterou se Ježíš bije?

Na to se hodí pohled na událost před již dobrými 2000 lety. V tehdejší době byla Palestýna obsazena Římany. Židovský národ trpěl pod okupanty a toužil po novém králi, který by Římany vypudil a konečně mohl nastat mír. S králem se spojovala ta vlastnost, že se pronikne do velké bitvy a následně rozdělí získanou kořist. Tyto a jiná očekávání od krále byla tehdy také mířena na Ježíše. Jeho nastěhování do Jeruzaléma vzbudilo tímto velké naděje. Pokládala se ovšem otázka: Kterou bitvu by Ježíš bojival a jako by rozdělil kořist? Již tušíte, že se to stalo jinak, než v co spousta lidí doufala. Ježíš totiž nevedl svou bitvu na polích Palestiny. Jeho bitva končila na kříži před branami Jeruzaléma na kopci Golgatha. Ježíšova smrt na kříží – potupa! Bitva byla prohraná! I Ježíšovi samotní učenci se vrátili do své domoviny do Galiläa plni strachu, aby nemuseli skončit jako jejich mistr. Co ovšem do té doby ještě nepoznali, že bitva ještě nebyla zdaleka poražena. Jelikož ten vše rozhodující moment se měl ještě stát: Znovupovstání Ježíše! A tím se otočil list. Ježíš nakonec vyšel jako vítěz. On tu velkou propast mezi životem a smrtí jednou pro vždy vyhrál! Ježíš porazil smrt. Život vyšel jako vítězství! Jaká skvělá zpráva.

Ale pokud by se teď vyhrála bitva, co se stane s kořistí? Podle lidského uvažování by se po zvítězené bitvě měla kořist bohatě rozdělit. Věci jako peníze, jídlo, sláva, úcta a jiná bohatství se skutečně očekávaly. Ovšem i zde se zjevil bůh. Jeho kořist nebyla a není nic k ukazování, jako např. nová hračka, hodinky nebo auto, s kterými se člověk může vychloubat. Jeho dar je podstatný. Ve jménu Ježíše seslal otec tuto pomoc: ducha svatého. Jaké nadějeplné poselství v těchto dnech.

Jeho kořist: narozeniny celosvětového společenství

Bůh, král nabízí všem lidem své nadání nebo zůstání v obraze, svůj úlovek. Tato kořist je duch svatý, který nám m.j. dává k dispozici dary jako moudrost, rozum, sílu a radu. Všechny tyto dary ducha svatého se mají stát silným zdrojem síly víry pro lidi, kteří následují Ježíše.

I když se tato nadání nedají lehce předkládat, aby člověk zůstal v obraze, otevírají ovšem nepřehlédnutelný účinek u těch, kteří se do tohoto pustí. Malá skupina Ježíšových učenců před 2000 lety vyčkávala až do svatodušních svátků ve světnici v Jeruzalému. Modlili se v utajení. Teprve se začátkem ducha svatého vystoupili na veřejnost. Tento akt platí od té doby jako hodina zrození kostela a tudíž slaví křesťané o svatodušních svátcích den zrození kostela.

K tomu daroval duch svatý rovněž odvahu a pro křesťany se tak stal významným zdrojem naděje. Je zde naděje, která vytváří náladu na prožití zítřku, která je provází. Z tohoto zdroje vzniká nové, které chce být ve světě viditelné a živé a z této naděje žije i kostel.

Zde je užitečné zvýraznit, že kostel neznačí jen budovu nebo instituci, popř. službu bohu. Kostel zahrnuje od jádra mnohem více, lidi, kteří se nechají vyvolat od boha. Kostel stojí pro společnost věřících. Jsou to lidé, kteřé jsou nadšeni Ježíšem, kteří si dávají Ježíše do centra svého života a utvářejí nadějeplnou budoucnost. Lidé, kteří žijí z božského zdroje síly, vědomě nebo i nevědomě, se nechají poznat na jeho "plodech" – zrovna jako se chovají a jak zacházejí s lidmi. Některé z těchto plodů jsou přátelskost, dobrota, věrnost, mírnost a sebeovládání.

Duch svatý potřebuje dobré vztahy

Všechny tyto způsoby chování patří k dobrému vztahu. Častokrát vyjadřujeme tyto vztahy pomocí slovních her. Existuje například výraz: "U těch dvou je dobrá chemie." nebo jinak řečeno: "Tady vládne dobrý duch." Oba výrazy značí zřejmé, že dobrý duch v chování člověka je viditelný. Jiste znáte lidi, u kterých je tento duch cítitelný. Přátelskost, dobrota, věrnost, mírnost a sebeovládání dají rozpoznat, že je zde duch svatý. Jsou to rovněž plody ducha svatého, které uzřejmují, že duch nepůsobí jen na nás samotné, nýbrž umožňuje být dobrým i k druhým. Dá se říct: Plody ducha svatého jsou meřítkem pro dobrý vztah! Je jasné, že dobré vztahy nepadají z nebe. Tam je potřeba času, diskuse a potřebný volný prostor, aby se dalo pocítit, jaký vládne duch. Přesně to správné pro svátek! Kromě dobrých vztahů by se dalo ještě uvést, což patří zcela zásadně ke svatodušním svátkům, co je důležité. Je to nadšení, které dává věci do pohybu. Bez nadšení je nemožné začít něco nového. Ani v práci ani ve volném čase nebo v rodině.

Duch svatý umí "nadchnout" a působí dynamicky

To bylo tenkrát také v době Ježíše takto. To nadšení které vycházelo ze svatodušních svátků, dalo Ježíšovo učence do pohybu. Vyšli odvážně a vyprávěli lidem o tom, jaké radostné poselství a jaká síla ducha svatého je všem lidem přístupná – až do dnes! Jeden teolog to pro naši dobu formuloval takto: "Křesťané jsou pořád v pohybu. Kdo se ze sebe nevydá, aby se dal na cestu, aby se ohlásil, ten není křesťan." Zná to asi takto: Lidi kteří jsou nadšení Ježíšem, se dají do pohybu. Také možné strachy od toho nemohou pozdržet. Jelikož ví o podpoře, kterou slíbil bůh. On jde také, on dává naději. A takto mohou Ježíšovi nadšenci i dnes dávat světu mír a naději na život. Pro křesťany je nadšení a schopnost dát se do pohybu znamení a závazek zároveň. A přesně z tohoto se utváří následující otázka: Jsem připraven/a, dát se do pohybu a zažít něco nového? Pokud je Vám toto moc, můžete se také zeptat: Kde jsou mé zdroje naděje v živote? Kde poznám lidi, kteří mně nadchnou svým vyzařováním, kteří mně k tomu motivují zažít něco nového v životě?

Zdroj: Warum feiern wir eigentlich Pfingsten? Online. Kirche im HR. Dostupné z: https://www.kirche-im-hr.de/sendungen/hr1-sonntagsgedanken/2023/warum-feiern-wir-eigentlich-pfingsten?gad_source=1&gad_campaignid=20231861694&gbraid=0AAAAApkD9z7OgOIQ0yhHmm8KdNlJ9sAuR&gclid=EAIaIQobChMI3tnS6czTlAMVC55oCR1SWCVXEAAYASAAEgJdQfD_BwE. [cit. 2026-05-26].