Slova EINIGE, EINIG, EIGEN, EINZIG vypadají celkem podobně, ale přesto mají rozdílné významy. Jelikož spousta studentů při výuce němčiny tato slovíčka vzájemně zaměňuje, budu se v tomto článku zabývat těmito slovy a vysvětlím jejich význam a sdělím Vám, jak je můžete používat.
Abyste těmto slovům dobře rozuměli a dobře je použili, je samozřejmě...
Při doučování němčiny si spousta studentů plete vyýznami těchto slovo. Proto se na sloveso "machen" podíváme podrobněji, sloveso mění svůj význam, pokud mu dáme jinou předponu.
Dnes se podíváme detailněji na slovíčko "doch". V němčině můžeme toto slovo slyšet poměrně často, pokud jde o odpovědi na otázky bez tázacích slov. Můžeme samozřejmě otázku zodpovědět pomocí slov "ja" nebo "nein" - ale také pomocí "doch".
Obě slovesa mitnehmen a mitbringen jsou pro většinu lidí při výuce němčiny nějakou zvláštní "oblibou" je libovolně zaměňovat. Proto se tento článek zaměří na správné užití těchto dvou sloves.
Shrnutí modálních sloves müssen a sollen: Obě modální slovesa müssen a sollen se používají v podobné souvislosti. Existují v jejich použití ale přesto lehké rozdíly. Sloveso müssen vyjadřuje především objektivní nutnost a zní naléhavěji. Pokud se neudělá, co je nutné, musí člověk počítat s jistými důsledky.
V němčině existují celkem 2 budoucí časy. Tzv. Futur I a Futur II. Tento článek se zaměří na použití času Futur I.
Tento článek se zaměří na použití přítomného nebo budoucího času v němčině pro vyjádření budoucnosti.
Při doučování němčiny se občas studenti ptají jaký je rozdíl mezi slovesy ANRUFEN a TELEFONIEREN. V tomto článku vám vysvětlím rozdíl mezi těmito slovesy a kdy správně které použít, tak abyste je nezaměňovali.
Pokračování článku o časování sloves v němčině a o jejich specifikách. Tento díl o časování v přítomném čase je poslední.
Časování sloves v němčině obsahuje spoustu výjimek a ty se bohužel týkají i obyčejného přítomného času. Nicméně nejde o změny tak velké, takže ani tak náročné k porozumění.
Při časování sloves v němčině musíme rozlišovat, zda se jedná o pravidelná, nepravidelná nebo smíšená slovesa.
Předložky jsou v hodně jazycích důležité, ale také komplikované téma. Předložky v němčině je třeba pravidelně procvičovat... Teď detailněji k předložkám. K čemu předložky vůbec potřebujeme?
Spousta studentů si při studiu gramatiky němčiny stále není jistá, kam správně dávat slovo NICHT ve větě. Tento článek přináší poměrně detailnější návod, na jakou pozici správně dávat slovíčko NICHT.
Pokud nám někdo v němčině položí otázku a máme na ní normálně odpověď, tak správné slovíčko na odpovídat je v tomto případě ANTWORTEN.
Normálně se spojku ABER učíme velmi brzy. Této spojce brzy všichni rozumí. Pomocí ABER spojujeme dohromady hlavní věty.
Existuje také ale další spojka pro hlavní věty, která funguje podobně jako ABER, která ale působí jaksi "záhadně" pro většinu studentů němčiny, tou spojkou je SONDERN (česky nýbrž).
V tomto článku se dozvíte o rozdílu mezi...
Hodně studentů němčiny si stále zaměňuje a není jistá kdy správně používat předložky von a kdy naopak aus. Tento článek se pokusí přiblížit odpověď na tuto otázku.
Spousta začínajících, ale i pokročilejších studentů němčiny si není stále jistá, kdy používat zápor kein a kdy nicht. Tento článek vysvětlí, kdy se správně používá záporné zájmeno kein.
Kdy negujeme / záporně odpovídáme pomocí KEIN / KEINE?
Podstatná jména s neurčitým členem EIN / EINE nahradíme pomocí KEIN / KEINE:
Tvorba množného čísla v němčině je normálně nepravidelná, tzn., nelze pro většinu slov nějak logicky odvodit jakou koncovku množného čísla. Naštěstí ale existuje pár výjimek. Existuje řada podstatných jmen s příponou, po které se dává vždy stejná koncovka, pokud tvoříme množné číslo.
Plusquamperfektum je stejně jako préteritum a perfektum - čas, který se odehrál v minulosti. Tento pojem pochází z latiny a znamená "zcela ukončenou minulost".
Hodně z Vás jistě zná spojky "um ... zu" a "damit", ale ne vždy je jasné, kdy a jak se mají používat.
Tyto spojky mají stejný význam, ale ne ve všech situacích lze použít obě.
Především "um ... zu" není vždy možné použít a jsou situace, při kterých nemůžeme dokonce použít žádnou z těchto spojek.
Abychom zodpověděli tyto otázky, píšu tento článek ...
Konjunktiv II dělá hodně lidem, kteří se učí německy občas problémy. Některým dělá problém, kdy konjuktiv II správně použít, jiní ho neumí správně utvořit. Konjuktiv II navíc existuje jak pro přítomný tak i minulý čas.
Spousta z vás jistě již někde viděla nebo slyšela zkratku "bzw." / "popř.". Tato zkratka je ze slova "beziehungsweise" / "popřípadě". Pro mnoho je problémem už jen samotná výslovnost tohoto slovíčka, ale také jeho význam není tak snadné definovat. Jiné velmi podobní slovíčko je "respektive".
Co je to konkuktiv?
Konjunktiv užíváme v němčině při situacích, které nejsou reálné, nýbrž jsou možné. Například: Pokud si něco představujeme nebo přejeme. Konjuktiv najdeme také v hlavní větě nereálných podmínkových vět, nebo pokud opakujeme vyjádření nepřímé řeči.
Hodně studentů němčiny nezná rozdíl mezi JEDER, ALLE a ALLES nebo neví, v jakých situacích mají tato slova použít. Většině studentů je jasné, že tato slova vyjadřují něco, co je kompletní, ale víc jim jasné není.
Pokud chceme určit člen nějakého podstatného jména, můžeme to často rozpoznat podle koncovky podstatného jména, ale ne vždy je to jediná možnost.
Rod se v němčině v jednotném čísle dělí na 3 určité členy - der, die, das, česky - ten, ta, to. V množném čísle je pouze jeden určitý člen - die, který je stejný pro všechny tři určité členy der, die, das.
Infinitiv je základní tvar nevyčasovaného slovesa. Základní tvar vždy v němčině končí na (e)n. Ve větě stojí infinitiv většinou společně s jiným slovesem, na kterém závisí, zda použijeme ve větě infinitiv s zu nebo infinitiv bez zu.
Jak se správně tvoří zájmenná příslovce?
Zájmenná příslovce se tvoří pomocí předpon da-(r)-, wo-(r)- a hier- + předložky.